Habsburkové koncem 18. st a v 19. století
František I. Habsburský
František I. 1768, Florencie – 1835, Vídeň
1792–1835 králem uherským a českým,
1804–1835 císařem rakouským
jako František II. v letech 1792–1806
posledním císařemSvaté říše římské národa německého.
V roce 1780 zemřela Františkova babička, česká a uherská královna Marie Terezie a jejím následníkem se stal nejstarší syn Josef II. Tento pokrokový vládce však zůstal i po dvou manželstvích bezdětný. Svého synovce Františka si oblíbil a začal s ním počítat jako se svým následníkem. Našel mu také vhodnou manželku. Dne 6. ledna 1788 se jí ve Vídni stala Alžběta Vilemína Württemberská (1767–1790).
Alžběta však zemřela krátce po porodu prvorozené dcery a ve stejném roce zemřel také císař Josef II.
František oženil ve Vídni podruhé (sňatek byl nejprve uzavřen per procurationem 15. srpna1790 v Neapoli), s Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou (1772-1807).
Manželé byli bratranec a sestřenice prvního stupně, přičemž jejich rodiče byli vlastními sourozenci - Mariina matka Marie Karolína byla Leopoldovou sestrou a nevěstin otec Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem Františkovy matky Marie Ludoviky. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.
Konflikt s Napoleonem Bonapartem
Konflikt s Francií - kde vládne Napoleon.
František uzavřel dohodu s Ruskem, v jehož čele stál car Alexandr I. boj utkal s Napoleonem v bitvě „Tří císařů“ u Slavkova, kde jej ale Napoleon rozdrtil.
S ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) se František vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy alpské, českou korunu a uherskou korunu a František tak zůstává jako František I. pouze rakouským císařem.
v roce 1810 se dcera Františka -> Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská stala francouzskou císařovnou. Metternichovi se podařil sňatkem s Napoleonem obratný politický tah.
Ferdinand I. Dobrotivý, též Ferdinand V.
narozen 1793, Vídeň – zemřel 1875, Praha
z Habsbursko-Lotrinské dynastie byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský a poslední korunovaný český král.
Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Nezískal téměř žádné vzdělání, protože se v tehdejších dobách věřilo, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly oprávněné obavy o následnictví. Uměl hrát na hudební nástroje /klavír, trubka/, mluvil 5 jazyky, ale na druhou stranu byl flegmatický, neschopný běžného života. Oženil se, ale neměl potomky.
Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře V. K. L. Metternicha a státní rady, jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba zaujímali rozdílná politická stanoviska a blokovali politická rozhodnutí, to nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848.
Přízvisko „Dobrotivý“ si Ferdinand získal pro své laskavé a příjemné chování..Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě
2. prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu a v arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I.
narozen 1830, Vídeň-zámek Schönbrunn – zemřel1916 Vídeň
byl 68 let císař rakouský (nekorunovaný)
1848–1916 král český (nekorunovaný) a uherský (korunovace 1867), král lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský.
František Josef se roku 1854 oženil se svojí sestřenicí Alžbětou Bavorskou - zvanou Sisi. Stal se jedním z nejdéle vládnoucích panovníků na světě. Dožil se i pravděpodobně nejvyššího věku (86 let) ze všech habsburských panovníků.
K jeho popularitě nepřispěla ani krvavá porážka revoluce v Uhrách v roce 1849 v bitvě u Világoše.
Mladý císař se stal spíše symbolem reakční formy vlády v Rakousku nazývané jako Bachův neoabsolutismus.- (podle rakouského ministra vnitra Alexandra von Bacha.
Politika cukru a biče - reformy, rozvoj průmyslu, podnikání, ale cenzura, rozmach byrokracie.
V roce 1860 se František Josef I. Říjnovým diplomem vzdal absolutismu a otevřel cestu k reformě.
Rakousko -> konstituční monarchií.
Po prohrané válce s Pruskem v roce 1866 (prusko-rakouská válka) a konečné ztrátě severoitalských držav (Benátska a Lombardska), přistoupil císař k vyrovnání s Uherskem a nechal se v roce 1867 korunovat uherským králem.
1867 dualismus - vznik Rakouska - Uherska.
Rakousko-Uhersko má podle ústavy z prosince 1867 měl společnou osobu panovníka, zahraniční politiku, armádu a finance (tzv. Rakousko-Uherské vyrovnání).
Osobní život - původně se měl oženit se sestřenicí Helenou, ale zamiloval se do její mladší sestry Alžběty. S tou měl 4 děti - Žofii/zemřela malá/, Giselu, Rudolfa a po 10 letech Marii Valerii. Se Sisi si přestali rozumět - ona cestuje po Evropě, on má milenku herečku Kateřinou Schrattovou.
Alžbětu zavraždil anarchista Luigi Lucheni pilníkem.
František Josef byl velmi konzervativní - odmítal technický pokrok, nejezdil výtahem, netelefonoval, cestoval pouze vlakem, nosil uniformu, svého syna nechal tvrdě vychovávat. Rudolf spáchal sebevraždu. Panovník nemá potomka - následnkem trůnu je ustanoven František Ferdinand d´Este. Ten je však i s manželkou Žofií Chotkovou zavražděn v Sarajevu 1914.
Když vypukla 1. světová válka - měl císař před sebou ještě dva roky života - umírá r. 1916. Posledním panovníkembyl Karel I. Habsburský, který se v roce 1918 zřekl vlády.
28. 10. 1918 byla vyhlášena Československá republika.
