|
"Vzdávejme nyní všichni díky Pánu Bohu, který nás svou dobrotou vysvobodil z moci korutanské."
V roce 1310 se to u nás ještě jásalo. Český národ svého zbrusu nového krále upřímně vítal a vzhlížel k němu s nadějí. Všichni věřili, že po létech rozbrojů zavládne v zemi klid a prosperita. O deset let později byl každý králův příjezd provázen proklínáním, protože všichni věděli předem, oč půjde. (Šlo především o peníze. Ale až v první řadě.) O tom všem se však na sklonku roku 1310 roku ještě nevědělo. O tom všem se na sklonku roku 1310 nic netušilo. Na trůn nastoupil nový a mladý král a po boku měl ženu z domácího rodu, Přemyslovnu.
Půvabný tento král a nad jiné vznešený rodem,
má též andělskou tvář, z čehož celé Čechy se velmi
těší a jásají nad tím a hlučí velikou chválou,
v radosti tonou teď, když mír jim zase byl vrácen.
Toliko přízvučné verše kronikáře Petra Žitavského, které autor ještě doprovodil prozaickým komentářem: "Neboť pokoj měla před obličejem tohoto mírumilovného krále a mladíka země, ve které se dříve bouřil jeden proti druhému za časů a vlády knížete korutanského, starce." Víte, kolik bylo tenkrát Jindřichovi? Pětačtyřicet. Stařec... Ve srovnání se čtrnáctiletým klučíkem se však jeví jako stařec i zdatný třicátník. (Zvláště tomu nezletilci.) A Jan byl opravdu velmi pohledný mládenec. "Všichni pozorně pohlíželi na svého krále, na jeho tvář jako na tvář anděla stojícího mezi nimi. Neboť byl tehdy a je dodnes mladík překrásný, zjevem spanilý, v tváři bílý a červený, vybraný z tisíců (tady si kronikář při králově popisu vypomáhal Písní Šalomounovou), sličný krásou nad syny skoro všech lidí, které v těch dobách zplodila vzhlednost Němců anebo zrodila jasná ztepilost vybrané přirozené krásy Čechů." Raději pomineme případný odlišný názor na vzhlednost či ztepilost tohoto či onoho národa, stejně ale narazíme zase na andělské přívlastky, kterými kronikář nového šéfa českého státu přímo zahrnoval. Ať se probíráme tou či onou kronikou, je nám jasné jedno: Češi byli v roce 1310 ze svého nového krále paf.
"Ó, kolikrát zazněl v oněch dnech v mých uších svůdný zvuk pochvaly a byl to hlas veliké většiny lidu: Tento mladistvý a líbezný král, vybraně urostlý, zasluhuje srovnání spíše s andělem nežli s člověkem! Říkali také přemnozí v onen den: Sličný zjev tohoto krále určuje a jeho vlastní jméno ohlašuje, že Hospodin chce potěšiti svůj lid, neboť Jan je jméno jeho. Co však znamená Jan nežli Milost Boží? Tehdy přísahali na rozkaz králův šlechtici království, že budou v zemi České konati a zachovávati mír a prospěch, a tu smlouvu zachovali, jak slíbili. Nastal tedy mír, protože Bůh, původce a milovník pokoje, rozhodl tak učiniti skrze tohoto krále."
Král Jan nemohl mít lepší startovní pozici. než v jaké se ocitl v Českém království.
Další informace: http://www.rozhlas.cz/toulky/vysila_region/_zprava/334045
|
